O co šlo
Finanční úřad doměřil obchodní společnosti daň z příjmů v souvislosti s reklamní kampaní na tabákové výrobky, která měla podle předložených podkladů probíhat v 827 trafikách po celé České republice. Neuznal sporné výdaje na reklamu a propagaci, přestože část provedených důkazů potvrzovala, že se kampaň alespoň v určitém rozsahu uskutečnila.
Výsledek
Společnost, kterou v daňovém i soudním řízení zastupoval JUDr. Jiří Vaníček, neuspěla s odvoláním ani s následnou žalobou. Nejvyšší správní soud však její kasační stížnosti vyhověl, zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí finančního ředitelství a věc vrátil odvolacímu orgánu k dalšímu řízení.
Praktický význam
Pokud je třeba vyslechnout velké množství potenciálních svědků, nemusí správce daně vyslechnout všechny. Zvolený vzorek však musí být s ohledem na okolnosti případu dostatečně reprezentativní a navržené důkazy musí být provedeny v přiměřeném rozsahu. Rozhodnutí zároveň zdůraznilo, že cílem daňového řízení není stanovit daň co nejvyšší, ale stanovit ji správně.
Judikatura
I. Pokud správce daně na základě provedených výslechů reprezentativního vzorku třetích osob (např. provozovatelů maloobchodních prodejen) prokáže důvodné pochybnosti o věrohodnosti a správnosti účetnictví daňového subjektu, přechází důkazní břemeno zpět na daňový subjekt. Správce daně je však povinen provést navržené důkazy v adekvátním rozsahu; pokud tak bez logického důvodu neučiní, znemožní daňovému subjektu unést jeho důkazní břemeno, což zakládá nezákonnost rozhodnutí.
II. Cílem daňového řízení není stanovit daň v maximální možné výši, ale ve výši správné.
III. Pokud stát uzná určitou část příjmů ke zdanění, musí daňovému subjektu přiznat i relevantní část výdajů, které byly objektivně minimálně nutné pro pořízení těchto příjmů. Finanční orgány nemohly tyto náklady zcela ignorovat.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. října 2013, č. j. 8 Afs 39/2012-126. Úplné znění rozhodnutí
